Druidove
Druidové a jejich žáci žili většinou poněkud stranou keltských osad, na okraji lesů. Spokojovali se jen s tím nejnutnějším a odmítali jakékoliv přebytky. Své úkoly uvnitř kmenového společenství plnili z části jako léčitelé, z části jako kněží. Jednou za měsíc uspořádali druidové konsil s náčelníky kmenů a poskytovali jim rady v politických a sociálních záležitostech.
Na tomto místě jedna zajímavost - zřejmě jeden z mnoha tradovaných historických omylů:
Římané tvrdili (historik a spisovatel Plinius), že druidové osekávali z posvátného dubu zlatým srpem jmelí, které zachytávali do bílého pláště a takto sebrané jmelí přidané do nápoje prý léčilo neplodnost. Pravdou je, že archeologové nikdy nenašli žádný zlatý srp, ani jeho zlomek, a také je fakt, že právě na dubu neroste jmelí ale ochmet…
Po dlouhou dobu měli druidové navzdory neuvěřitelně dlouhé době učení a navzdory svému odříkavému životu dostatek žáků, aby mohli jako skupina dále existovat. Vážnost, jíž se těšili, a hodnoty, které reprezentovali, vždy přitahovaly ty nejtalentovanější mladé muže. Současně s pronikáním Římanů a později i křesťanství se však hodnoty a představy národů měnily. Filosofii wydy orientovanou na přírodu a zemi nyní vytlačila víra vázaná na víru v posmrtný život. Věk "dětí dubů" skončil.
Přesto i v našem novém věku existují lidé, kteří se k myšlenkám dávných druidů, i nižších keltských kněží jako bardů či ovatů, nadšeně hlásí a snaží se navázat na jejich tradice, které přetrhl historický vývoj v Evropě před více než 2000 roky. Věk "dětí dubů" čerpajících moudrost z lesa a z poznání přírodních zákonitostí tak pokračuje. Zde bych uvedl několik velkých světových řádů novodobých druidů: OBOD, Britský druidský řád nebo Sjednocený starodávný řád.